Pro "ekologii idejí" vyvstává řada znepokojujících problémů. Předně se ukazuje, že renesanční impulzm vedl spíše ke znovuzbožštění světa. Navíc : náboženská, duchovní, mystická podoba renesanční vědy nemá s její současnou podobou a s jejím sebepochopením na první pohled takřka nic společného, přestože je jejím předchůdcem a prototypem.

Počátek novověku jsme si zvykli klást do století šestnáctého. Tento počátek se ale nevztahuje k zrození Novověku, nýbrž k jeho zralosti.

Jako duchovní bytosti jsou andělé neviditelní. Jejich posláním je však zjevovat, jejich poselstvím je tvůrčí projev Boží a jejich vzájemnost zakládá jednotu zjevující se v rozprostraněnosti.

Mnoho je počátků a příběhů. Že všechny představují možnost celku a že mnohost není těmto možnostem překážkou umožnění, to jest, že různé, i protikladné mohutností si principiálně (zárodečně) nepřekážejí, nýbrž že jejich bezmezné potenciality ve stavu zrodu (in statu nascendi) poskytují živé, fýsio-logické (organické) "soucelí" (SYNHOLON) - to spočívá v tělesné sounáležitosti všeho skutečného.

Židovským myšlením nemíním philosophii Philóna Alexandrijského, Mosese Mendelssohna nebo Martina Bubera, ba ani ne takového Levinase. Tyto zjevy se pohybují na okraji židovství směrem ven a tvoří součást evropské civilisace.

Na poušti se nelze spoléhat pouze na sebe - na vlastní, nutně částečnou, a tudíž nespolehlivou zkušenost. Nestačí se držet vlastní reflexe či paměti, je třeba držet pospolu, držet krok a směr.

Rozpětí osy muž<->žena dalo živé skutečnosti "antropický rozměr", partnerství muže a ženy představuje ono příslovečné "místo člověka v kosmu".

"Nová věda", řídíci své poznání taem poznávaného, směřuje do světů obydlených jsoucny či bytostmi, které usilujeme pochopit pro ně samotné : třeba do světa čísel, hvězd, virů, hudby, jazyka atp.

Hesiodos ve svém Zrození bohů sic označuje Zemi za "navěky bezpečné pro všecky sídlo", leč pro úplnost se zmiňuje o tom, že ještě dříve byl Chaos - chřtán bezedného zení.

Život je obyvatelem světa tvarů; v něm se skutečnost zjevuje v kráse, zračící se v proměnlivosti a rozmanitosti tělesných podob.

Narozen 30. 5. 1942 v Brně. Biolog posláním, myslitel nadáním, "matematik h.c", syn stejnojmenného českého státovědce (*1901), významného představitele brněnské normativní školy právní filosofie.

Obsah oficiálního sborníku vydávaného při příležitosti udělení prestižní ceny nadace Vize 97 pro rok 2001 profesorovi Zdeňku Neubauerovi. Sborník je složen téměř výlučně z jeho prací

Profesor Zdeněk Neubauer je mimořádně plodným autorem. O tom se může přesvědčit každý, kdo jen letmo nahlédne do úplné bibliografie jeho prací, kterou časopis Vhled na tomto místě zveřejňuje.